Můj životní příběh - 1.část
Úvod
Jmenuji se Petr Klíma, je mi 24 let, v součastné době se věnuji kulturistice vozíčkářů a působím jako osobní trenér v Jihlavě a ve Velkém Meziříčí na Vysočině.
Jak jsem se dostal ke kulturistice vozíčkářů a co tomu předcházelo? To se Vám čtenářům pokusím stručně popsat v následujícím článku, který bude mít 3 části.
1.část
Byl jsem úplně normální kluk z vesnice, který měl rád motorky a sport. Po vyučení jsem se přihlásil na nástavbové studium, které jsem přerušil a začal pracovat jako automechanik v jedné Jihlavské firmě. Po roce jsem se rozhodl znovu přihlásit na nástavbové studium dálkově, na které mě úspěšně přijali, ale kvůli následujícím okolnostem jsem nemohl studovat.
Pátek 16. 8. 2013 byl pro mě jako každý jiný den. Přijel sem domů z práce, sedl na motorku a jeli jsme se s kamarády projet. Po projížďce s kamarády sem vyrazil ještě sám. Den předtím sem projížděl stejnou cestu.
Kousek za Kamenicí na Vysočině cestou domů sem měl vážnou nehodu. V levotočivé zatáčce sem narazil do stromu.
Z nehody si nepamatuju nic. Co jsem se poté dozvěděl, tak cestou jela zdravotní sestra, která mi poskytla první pomoc a okamžitě zavolala záchrannou službu a tím mi zachránila život. Byl jsem vrtulníkem transportován do Fakultní nemocnice v Brně
Po deseti dnech v umělém spánku mě doktoři probudili a hned jsem věděl, že je všechno spatně. Ale pod vlivem léků jsem si to pořádně ani neuvědomoval. První věta, kterou jsem řekl, směřovala bráchovi „Ty vole, ještě že si nejel se mnou!“