ČLÁNKY NA WEBU MAXXWIN

3.část

Ve 3. části mého příběhu se konečně budeme věnovat tomu, co Vás bude určitě zajímat nejvíce a to, jak jsem začínal ve fitku a jak jsem začal dělat kulturistiku vozíčkářů.
Už před úrazem jsem nějaký ten pátek cvičil pravidelně, ale také pravidelně chodil na párty. Po úraze to bylo jinak, cvičení mě doslova pohltilo a chtěl jsem se neustále zlepšovat.
Začátky byly samozřejmě obtížné, nevěděl jsem co a jak cvičit. Všechno jsem se musel učit znova. Někdy to bylo nepříjemné, například když jsem letěl na hubu. :D Zvedl jsem se a cvičil dál, dokud to nešlo.
Jednoho dne mě náhodou kontaktoval jeden kluk, že by se mnou chtěl jeden kontroverzní kulturista z Plzně udělat video. Řekl jsem si proč ne, a tak jsme s kamarádem vyrazili. To byl ten okamžik, kdy mi kluci začali nutit myšlenku závodní kulturistiky vozíčkářů. Dlouho jsem o tom přemýšlel, až jsem se rozhodl, že do toho půjdu.
V té době jsem sháněl i zaměstnaní, ale najít něco jako vozíčkář, je skoro nereálné.

S přípravou na jarní sezónu na MČR jsem si začal plnit sny, jak už v podobě samotných závodu, tak kurzem Instruktora fitness od Fitness Institutu, který jsem úspěšně dokončil.

Kurz Instruktora fitness mi hrozně pomohl i v přípravě na závody. Vím, které svaly chci cvičit, tak si cviky vymyslím nebo upravím tak, abych je mohl jet i na vozíku. Takové cvičení hlavou. Není to tak, že zvedám nějakou váhu a ani nevím proč! :D
Příprava na závody nebyla jednoduchá, ke všemu na 0 sacharidů v dietě se zvládat učit na závěrečky instruktora fitness bylo peklo. Samotné závody byly skvělé, byl jsem nadšený. Prvotní nervozita hned opadla a na podiu už jsem si to užíval.

Před MČR jsem požádal Lukáše Topinku z Jihlavy ohledně pomoci při pózování a on říká „Hele, co Mistrovství Evropy? Nechceš to zkusit?“, myslel jsem si jestli se nezbláznil, protože jsem to vůbec nemel v plánu.
Následně na to jsem napsal na SKFČR, abych se zeptal, jak to vůbec funguje atd.. Bylo to úplně jednoduchý, poslal jsem fotky a kvalifikoval se na ME. Moc dlouho jsem se nerozmýšlel a letěl jsem začátkem května na ME do Santa Susanna ve Španělsku.

Tím moje jarní sezóna skončila a následoval odpočinek.
Poté jsem dostal nabídku od Maxxwin Nutrition na sponzoring, za kterou jsem nesmírně vděčný a v přípravě mi velmi pomáhají.
V součastné době jsem v objemové přípravě na jarní sezonu. Znovu na MČR a ME, bohužel více závodů v kulturistice vozíčkářů není. Svoji přípravu konzultuji s profíkem na vozíku Danem Minsterem, který si ve volném čase tahá náklaďáky. :D

Do budoucna se chci dále věnovat kulturistice vozíčkářů, trénování klientů a co bude dál?..Nevím .. Věci dopředu neplánuju a z vlastní zkušenosti vím, že všechno může být během pár vteřin úplně jinak.
Děkuji za přečtení a věřte, že když se chce, všechno jde. Musíš to mít jen dobře nastavené v hlavě a jít si za svým ať to stojí, co to stojí!
Takže neseďte doma na prdeli a dělejte to, co vás baví a naplňuje. Neztrácejte čas něčím, co vás nenaplňuje.
Seďte třeba na prdeli ve fitku jako já. :D

Petr Klíma

2. část

V půlce prosince mě převezli znovu do Jihlavy na rehabilitační oddělení, kde jsem se učil sedět, zvedat z postele, přesouvat na záchod, sprchovat apod. Abych mohl trávit Vánoce doma s rodinou. Pro normálního člověka jsou to úplně běžné každodenní činnosti, pro mě byly obtížné a bez cizí pomoci jsem je sám nezvládal.
Nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo, že bych to vzdal nebo že bych přestal cvičit. Už v nemocnici v Brně jsem měl krásnou fialovou kilovou jednoruční činku se kterou jsem začínal cvičit. :)
V nemocnici v Brně mě i navštívila Andrea Brzobohatá a Petr Částka, zakladatelé organizace No Foot No Stress No Problem, která pomáhá lidem po amputaci k návratu do normálního života. Oba mají oboustrannou amputaci a jejich návštěva mě ještě víc nakopla, to nevzdat! :D
V roce 2014 následovala jedna z mnoha operací pravé ruky v Brně. Z pánve mi přemístili část kosti na místo tříštivé zlomeniny. Operace dopadla dobře, hybnost ruky sice není 100%, ale funguje a dají se zvedat i nějaké váhy.
Následovala další rehabilitace v rehabilitačním centru Malvazinky v Praze, kde jsem se setkal s jinými lidmi po amputaci a hlavně s Hankou Kohoutovou, která se zabývá školou chůze pro „amputáře“.
I já jsem zkoušel chodit na protézách, ale vzhledem ke zranění zad a infekci mi chybí svaly, které ovládají zanožení pravé nohy a moc dobře to nešlo. Nic mi to neulehčilo, tak jsem se začal věnovat posilování a protézy přestal používat.
Na fotkách to vypadá jednoduše, a že to šlo s úsměvem, ale zdání klame. Představte si, že na chůzi na protézách potřebujete několikanásobně více energie než zdravý člověk. A ta mi chyběla.
Na protézách jsem stál přesně na den rok od úrazu (1. a 2. fotka)

Jet mezi normální lidi na vozíku bez nohou bylo ze začátku těžké, ale velmi zvláštní. Dívají se, protože je to něco neobvyklého. Připadal sem si jako blázen. :D Postupem času jsem si zvykl a že se na mě dnes někdo dívá, jako na mimozemšťana, nevnímám. :D
Na co se můžete těšit ve 3. části? Na moje začátky ve fitku, jak jsem se dostal ke kulturistice a co mám dále v plánu.